Úvod
Historie
Virtuální procházka
Kartáčnictví
Písařovké pohádky
Zajímavosti
Galerie
Návštěvní kniha
Info/Kontakt
Tyto neoficiální stránky jsou určeny k popularizaci obce Písařova.
V dávných dobách se na území obce rozkládalo na břehu mořského zálivu, který sem pronikal ze severu. Dokladem toho jsou pískovce křídlového útvaru v údolí Březné zasahující Benjaminově homoli, i zkameněliny a otisky mořských živočichů u Lázů zatímco ostatní vyvyšeniny jako Čertova hora, Paseka, Stráž a Čečel a na druhé straně Suchý vrch patří mezi krystalicé břidlice reprezentované u nás především rulou.
Dějiny nám o obci příliš mnoho nezanechly. Nejstarší listiny se týkají většinou převodů majetku mezi vrchnostmi. Písařov nikdy sám samostatné panství netvořil, patřil dříve ke zboží šilperskému, později rudskému a s nimi pod vrchní moc:
O založení obce žádnou zprávu nemáme. Z názvu lze odvodit, že byla založena nějakým Písařem. V pověstech mezi lidmi se naopak uvádí, že jej založili písaři a to buď ze zámku "Na stráni" nebo z hutí "Na rozgrundě".
Ještě na počátku 13.století byly v celém okolí rozsáhlé pralesy, jimiž vedly pouze strážní a obchodní stezky do Čech a do Kladska. Jedna z nich vedla i přes Hambalky, na dolním konci obce kolem Loumových a kolem sv.Trojice směrem na Červenou Vodu. K trvalému osídlení dochází až ve 13.století.
Rokem 1278 je datována najstarší zpráva o Písařovu. Je to latinská listina, dle níž Zdenek ze Šternberka a na Zábřeze roku 1365 prodal rychtu v Šilperku nějakému Heylinkovi a to se všemi svobodami, právy, užitky a příslušenstvími obsaženými v privilegiu rychty z r.1278, což je v listině doslovně citováno. Dle zmíněného privilegia dal Protiven za Zábřeha Eberhardovi, jeho dědicům a nástupcům do trvalé držby rychtu v Šilperku včetně vesnic k Šilperku přináležejícími. Vesnic je celkově 15, mezi nimi i "villa Scriptoris", tedy Písařov. Dále se zde uvádí např. Heroltice, Březné, Tátenice a nekteré zaniklé obce jako Wlczendorf a Arnolds. Názvy některých dalších nejsou jednoznačně určeny.
Roku 1308 držel šilperský statek Ješek ze Šilperka. Ten za slabé vlády Jindřicha Korutanského s okolními šlechtici loupil na sousedním panství, které tenkrát náleželo zbraslavskému klášteru.
Statek byl později pravděpodobně loupeživému Ješkovi odňat a dán do zástavy Šternberkům, kteří už od roku 1290 měli dědičném držení hrad Hoštejn a později získali jako královské léno také zboží zábřežské. Roku 1334 měl již Šilperk ve znaku osmicípou hvězdu pánů ze Štenberka. Jaroslav ze Štenberka roku 1347 nazývá Šilperk "naše město". Po Jaroslavovi převzal Zábřeh Zdeněk, zatím co Hoštejn a Šilperk Smil. Ten se však netěšil dobré pověsti. Loupil a nakonec vstoupil do kláštera u Krasíkova kde v r.1398 zemřel. Poněvadž neměl potomky, zapsal už v roce 1378 Hoštejn i Šilperk svým bratrancům ješkovi a Zdeňkovi. Se Smilovým odkazem však nesouhlasil markhrabě a odůvodněním, že má na Smilův majetek odúmrtní právo a předal jej Lackovi z Kravař. Ten jej však nechal nadále v užívání pánů ze Štenberka. Ti jej dávali v nájem nebo v zástavu za půjčky. Drželi jej Pardus a Bohouš z Drahanovic, Hynek Zvolský, Zdeňek Kostka z Postupic, Hynek z Mírova a Hroch Z Převoz.
Roku 1350 měl již Písařov faru a kostel. Listinou z 5.února 1350 byly fara i kostel (starý dřevěný kostel stával původně na místě nynějšího hřbitova, dnes zde uprostřed stojí na památku kříž přiděleny nově zřízenému biskupství v Litomyšli (rovněž Jakubovice, Klášterec, Šilperk a další).
Roku 1358 zajistil Jaroslav ze Štenberka své druhé manželce Machně z Běliny na Šilperce, Písařovicích (Pisarowicz), Březné a Jakubovicích 300 kop grošů, ale Machna hned po Jaroslavově smrti r. 1360 dala zápis vymazat. Její synové jí totiž upsali na jiných statcích 660 kop grošů.
Roku 1365 prodal Zdeněk ze Štenberka a na Zábřeze šilperskou rychtu, k níž náležel i Písařov Hyelinovi řečenému rychtář. V listině je doslovně citováno privilegium rychty z r.1278, neboť původní listina privilegium obsahující byla částečně poškozena.
Roku 1464 odprodal Matouš ze Štenberka část šilperského panství bratřím Janu a Jiřímu Tunklům z Brníčka. Byly to vsi Písařov, Horní Březná, Jakubovice a Zborov. Avšak už předtím - od r.1458 - musel spolu s ostatními obcemi odebírat pivo ze zábřežského pivovaru.
Tunklové - bezohlední kořistníci - si postupně podmaňovali jednu vesnici za druhou, až se stali nejmocnějšími pány na severní Moravě. Četné půhony (žaloby) nám ukazují, jak svým jednáním škodili sousedům i poddaným. Jiří Tunkl, původně přívrženec krále Jiřího z Poděbrad byl jinak však dobrý hospodář a známý rybníkář, ale bezohledný vládce nad svými poddanými , jimiž byl nakonec ubit. Lid byl nucen k nebývalým robotám a ke svému statku takřka přikován. Bez souhlasu vrchnosti se nesměl stěhovat. Pro přílišné utiskování lidé z Tunklových vesnic utíkali.
Roku 1480 žaloval Jan z dačic, který koupil druhou část šilperského zboží r.1480, Jiřího Tunkla z Brníčka a na Zábřeze o 100 kop grošů a o 150 zlatých "že mu půjčil tolik peněz na vsi Jakubovice, Březnou a Cokytli a že mu Tunkl nechtěl udělat list pod pečetí na to a že mu udělal list jen na tři vsi, umluvil ho do zábřeha a vzal muu i ten list nevolky udělaný".
Roku 1480 pohnal zase Jiří Tunkl z Dačic a Šilperka o 150 zlatých "že mu zastavil své vsi Jakubovice, Cokytli, Písařov a Březnou, že o všecky ty věci s Dačickým v smlouvě byl skrz krále Jiřího slavné paměti a on (Dačický) ho z toho pohání (žaluje)".
Roku 1493 pohnal k soudu Jindřich Tunkl a Jana z Dačic o 10 hřiven grošů, že přijal jeho člověka Pechně z Písařova, který utekl z Tunklovy dědiny, za svého poddaného.
Roku 1510 prodal Jindřich Tunkl zábřežské panství s příslušenstvím bohatému rytíři Mikuláši Trčkovi z Lípy a na Lichtenburce. Panství zahrnovalo mimo jiné ves Písařov a kostelním podacím, Jakubovice, Březnou, Kupcov, Hartíkov, Bušín a Janišov.
Roku 1512 Mikuláš Trčka, sídlící na Opočně vyměnil panství Zábřeh a Rudu s Ladislavem z Boskovic za Svojanov u Poličky.
Boskovicové sídleli na Moravské Třebové. Ladislav z Boskovic byl jedním z nejznamenitějších mužů své doby - štědře podporoval umění. Za jeho nástupců v polovině 16.století se k nám šířilo z Německa Luterovo učení. Boskovicové jako horliví luteráni dosazovali na fary protestantské kněze. Jan z Boskovic svým dobrodružným životem statky prodlužil a protože neměl dědice, odkázal majetek synu po své sestře Kunhutě, provdané za Jana st. za Žerotína, Ladislavu Velenovi.
Roku 1546 podle berního rejstříku náležel Písařov k okruhu zábřežského panství. Žilo tu tehdy 6 usedlých, o nichž fojt Pavel a konšel Jan přinesli 21 a půl grošů berně.
Roku 1521 byl Písařov osvobozen od odúmrtí (majetek zemřelého, který neměl přímých potomků už nepřipadl vrchnosti, ale dalším potomkům.)
Roku 1556 byly Písařovským reluovány roboty (větší část), takže za roční plat byli zproštěny materiálních dávek vrchnosti.
Roku 1556 odkázal Jan z Boskovic svůj majetek Ladislavu Velenovi ze Žerotína.
Ladislavu Velenovi ze Žerotína, když zdědil rudské panství, bylo 10 let. Jeho poručníci, aby mohli splatit dluhy, část panství prodali, ale Ladislav Velen je ppozdeji koupil zpět. Byl nejen dobrým hospodářem, ale i přítelem umění. Dostavěl rudský zámek. Později se jako zemský hejtman zúčastnil odboke proti císaři. Po nešťastné bitve ne Bílé Hoře byl jeho majetek zabaven a on, protože byl odsouzen na smrt utekl do ciziny. Zkonfiskované statky připadly Karlu z Lichenštejnu.
Roku 1596 prodali poručníci nezletilého Ladislava Velena ze Žerotína, abi mohli splatit dluhy vaznoucí na statcích, část panství Janu ml. ze Žerotína a na Losině. Mezi 19 vesnicemi se uvádí i Písařov, Jakubovice, Bušín a jiné. Zlstala povinnost odebírat pivo z panského pivovaru zabřežského.
Roku 1615 Ladislav Velen koupil od Přemysla ze Žerotína rudské panství zpět. Podle trhové smlouvy byl při něm i Písařov s kostelním podaacím. Fara byla ve správě kněze bratrského.
Roku 1618 dle rudského urbáře (soupis pozemkového majetku poddaných a přepis z něho plynoucích platů, dávek a robot) bylo již ve vesnici místo dřívějších 6 již 47 usedlých - z toho 28 rolníků, 2 zahradníci a 17 chalupníků. Dědina byla převážně česká, jen u 10 nacházíme německá rodová jména.
Roku 1618 přijal Ladislav Velen svou manželku Alžbětu, hraběnku z Thurnu na pravý spolek ve vsi Bušín, Jakubovice, Písařov, Hartíkov a Bílou Vodu.
Roku 1622 byly zkonfiskované statky Ladislava Velena, který stál v čele odbojových svazů a který po zroskotání povstání je odsouzen k smrti, získal jako léno české koruny kníže Karel z Lichenštejna.
Lichenštejnové začali zavádět znovu katolickou víru. Pro velký nedostatek kněží však fary zůstávaly dlouho neobsazeny. Počet obyvatel se třicetiletou válkou a drancováním různých vojsk klesl. Na opuštěné usedlosti se stěhovali Němci a sílila germanizace. Brzo po válce, po zozparceelování panských dvorů, byli poddaní přikázáni na robotu do Rudy. Lichenštejnové byli v Rudě jen zřídka, zde je zastupovali správci, šafáři a drábové. Poddaní pro těžké podmínky psali stížnosti a bouřili se.
Roku 1624 byli ze země vyhnáni nekatoličtí kněží a obyvatelstvo bylo nuceno k vyznání katolickému. Pro nedostatek katolického kněžstva byly farnosti slučovány. I písařovská farnost byla zrušena a Písařov přidělen do Šilperka, avšak i ten dostal duchovního správce teprve r.1633.
Roku 1647 mohelnický děkan Václav Stecker líčí stav našeho venkova takto "ze Šilperka je nutno obsloužiti 8 filiálních kostelů, farnosti jsou dvoujazyčné a farníci novokatolíci. Mnozí zatvrzelci pro dvě prvé svátosti k tajným predikantům zabíhají a své nebožtíky, beze zpěvů církevních v zahradách a lesích sami pohřbívají".
Roku 1656 podle soupisu rudského panství se v obci národnostní poměr jen nepatrně posunul ve prospěch národnosti německého. Tehdy byl dědičným rychtářem Kamler.
Rok 1670. Ještě v tomto roce farář ze Šilperka vykonával duchovní zprávu pro 1 město, 23 vesnic, 3 kostely farní a 6 filiálních.
V letech 1713-1714 zuřil mor. Polovina obyvatel tenkrát padla za obět zhoubné nemoci. Celý dolní konec až po statek Filipů byl prý zachvácen. Zemřelí byli hromadně pochováni mimo vesnici.
Roku 1720 Jesuité konali v Šilperku a v Písařově velké misie, při nichž prý jesuita Tomáš Muller našel v Písařově u tajných přívrženců "sekty českobratrské a pikartů" různé knihy náboženské, které dlouhou dobu schovávali před pány. Knihy jim byly odňaty a spáleny.
Na počátku 18. století si poddaní 15 vesnic šilperska stěžovali na rudskou vrchnost u císaře. Celmi těžce totiž nesli ukládané roboty. Císařským rozhodnutím byla však stížnost, pokud se týká přetěžováním robotou, zamítnuta. Bylo ustanoveno, aby zameškana robota byla odpracována. Kdyby omeškání bylo úmyslné a stalo by se tak v době naléhavých prací, měli být k tomu ještě pokutováni. Připadly-li na týden 3 svátky, měli poddaní po všechny 3 všední dny toho týdne robotovat. Teprve kdyby týden měl 4 svátky, měl jeden den povinné roboty odpadnout. Po dobu naléhavých prací měla mít vrchnost právo žádat, aby poddaní sedláci jí robotovali po všechny obyčejné dny. Poddaným bylo necháno na vůli, chtějí-li pít cizí kořalku a to i jinde. Domů si však mohli přinést pouze kořalku z knížecí palírny. V reskriptu bylo připomenuto, že knížecí úředníci nesmějí s robotníky zle nakládat, "nerozumně" je bít a přemrstěně pokutovat.
Poddaní museli dříve napříst z daných lněných vláken tolik příze, kolik ukládá urbář t.j. každý sedlák a zahradník půl, chalupník čtvrt přadlena.
Za malé, nezdravé děti a chudé, kteří se museli živit žebrotou, nesmělo se platit nic. Byla zrušena dávka za nasbíraný chmel. Byl zrušen poplatek, který do té doby museli platit nemajetní, kteří neměli peníze na nákup dobytka a museli si - třeba ze peníze - vypůjčit od souseda krávu. Tabák šňupavý i kuřlavý směla prodávat jen vrchnost nebo ten, komu to bylo povoleno.
Poddaní směli žít trávu v knížecím lese jen za povolovací poplatek.
Chalupník měl robotovat dva dny v týdnu, podruh jen jeden. Vzdálení poddaní měli dle možnosti robotovat v místě svého pobytu a nebo v okolí. Sedláci měli nadále vozit obilí ke skladování do Prostějova, ale čas strávený cestou se měl odečíst od povinné roboty. Dále měli dostat oves pro koně a peníze na stáj a mýto. Nasbírané lískové ořechy, houby, jalovcové bobule a kmín měli oddaní odnášet na zámek, něco nasbíraného si však smšli nechat pro sebe. V případě, že by se tyto plodiny neurodily, nemuselo namísto nich platit poplatek.
Roku 1739 uzbyli svobodní písařovští sedláci svých dosavadnícu práv a stali se poddanými jako jiní, snad následkem nějakého povstání.
Roku 1770 má obec vlastní utrakvistickou školu.
V létech 1771-1772 zuřil v obci i v okolí hlad, způsobený asi neúrodou a následky válek. Vrchnost nutila sázet zemáky (brambory).
Roku 1773 skončil smírem spor 19 vesnic proti rudské vrchnosti pro omezování v braní urbárního dříví z lesů knížete. Poddaní se zavazují, že budou platit dávky z dříví jako dříve a že se spokojí místo se 4 sáhy dřeva tvrdého nebo 5 měkkého za tolar jen se 3 sáhy tvrdého nebo 4 měkkého dříví. Za Písařov podepsán František Jurenka a Pavel Žerníček st.
Roku 1785 byl dostavěn nynější kostel a zasvěcen rozeslání apoštolů.
Roku 1840 bylo započato se stavbou císařské silnice Šumperk-Jablonné a obci se dostalo lepšího spojení se světem.
Roku 1848 skončila vláda všemocných pánů, rychtářů a drábů - prvním voleným starostou se stal tehdejší rychtář Vavřinec Partch, po něm Františk Pecha.
Roku 1849 řádila cholera - zemřelo 20 lidí.
Roku 1866 - válka prusko-rakouská. V obci bylo mnoho vojska. Na Homoli je soustředěno dělostřelectvo.
V letech 1884-1885 byla zřízena Schulvereinen, soukromá škola německá na horním konci, které hned zlákala 106 dětí.
Roku 1896 byl zřízen c.k.poštovní úřad III.třídy a připojen pěším poslem na Šilperk. V 50 a 60 létech byla pošta na Mlýnicích, později v Bukovici a konečně v Šilperku.
Roku 1897 byla otevřena dolní škola.
Roku 1906 bylo založeno lnářské družstvo, které v roce 1907 postavilo moderní tírnu.
Roku 1910 byla na horním konci zřízena expozitura I.třídy české školy.
Roku 1912 byl založen Sokol. Byla to první sokolská jednota v okolí, sdružující i zájemce z okolních vesnic.
V letech 1913-1914 byla budována silnice po obci.
Během let první světové války 1914-1918 je velká nouze a drahota. Pro mouku na kístky se chodí až do Šumperka. Není uhlí ani petrolej. Z obce se vyváží obilí, zemáky (bramboty) a drůbež vetšinou do Pruska. Eráru jsou odevzdány dva kostelní zvony. Rozrůstá se kartáčnictví, neboť natahování přináší značný zisk. Ve válce padlo 50 místních občanů.
Rok 1918. Vznik ČSR. Členem Národního výboru pro severní Moravu je i písařovský rodák František Reichl, vrchní berní správce v Zábřeze. Po něm byla pojmenována chata na Lásku u Cokytle.
Roku 1919 byla u hasičské zbrojnice zasazena "lípa svobody". Je otevřena česká měšťanská škola. Bukovice byla sloučena s Písařovem.
Během roku 1921 proběhla elektrifikace obce.
Roku 1923 byl odhalen památník odboje, je dokončena silnice k "Boudce".
Roku 1924 byl odhalen pomník prezidenta T.G.Masaryka.
Roku 1927 je poprvé v provozu telefon.
Roku 1933 založen sportovní klub, zřízeno oplocené hřiště.
Druhá světová válka 1938-1945.
7.října 1938 je obec okupována. V doplňujících volbách do říšského sněmu je obec jednou z mála, kde nadpoloviční většina byla "proti". Správa obce byla vykonávána Němci a to v Bukovici. Škola omezena na obecnou. Od roku 1939 zaveden lístkový systém zásobování - napřed potraviny, později tabák, textil, obuv atd. Zavedena pracovní povinnost. Vydán zákaz poslechu cizího rozhlasu a Čechům v obci odebrány rozhlasové aparáty. Z kostela sundány navrácené zvony "Umíráček" a "Pavel". Od roku 1943 se v obci organizuje útěk dělníků nasazených na práce v Německu a v Mostě. Budují se bunkry a po prozrazení ilegální organizace v dubnu 1944 partyzánská skupina podstatně vzrostla. V květnu je zatčen značný počet občanů. V září padl u drozdovské pily zdejší učitel Jan Háječek. Obec osvobozena Rudou armádou 8.květba 1945 v podvečer.
Po osvobození byla dokončena řada svépomocných prací - nové sportovní hřiště, tírna byla přestavěna pro potřeby T.J.Tatran , koupaliště, lyžařské můstky s vlekem (od roku 1989 nepoužívané - doskočiště nyní zarostlé stromy, dřevěná část můstků shnilá), autobusová točka, čekárna v Písařově a Bukovici, rožšířena požární zbrojnice, u horní školy přistavěny dílny, rozšířena kartáčovna, postavena samoobsluha a školka.
V sobotu 19. července 2003 proběhly oslavy 750. let od založení obce (pozvánka zde).
